Zahrady

Obrovské zahrady se všemi druhy květin, stromů a všeho co vás napadne.

*přijdu do zahrad poté dojdu zhruba doprostřed asi 3 metry od obrovské třešně a posadím se na trávu*
Tady by to šlo.

*vyndám si rýžové koule a bílé víno, poté si z ledu udělám sklenici na víno, naliji si a kousnu si rýžové koule, takhle pokračuji dál*

*dojedl jsem rýžové koule, lehnu si, přitom popíjím víno a dívám se na hvězdy*

*dopiji víno a dál se dívám na hvězdy, po nějaké chvíli se mi začnou zavírat oči a po několika minutách usínám na trávníku*

*probudí mě svit slunce do očí, po chvíli se posadím*

To jsem tady usnul? *řeknu si pro sebe*

Achjo. *protáhnu se a zívnu si*

*po chvíli se zvednu, vyskočím na strom a rozkoukávám se*

*rozkoukám se, seskočím ze stromu a odcházím*

Měl bych jít taky už pracovat. *pomyslím si s úsměvem a odejdu*


// Učení práva a ekonomiky volá

*v zahradách se otevře garganta z té vyjdu já, není téměř cítit mé reiatsu protože jsem ho zvláštním stylem potlačit jedině ten kdo jej cítil v základní formě ho může poznat*

Zahrady které jsem sám navrhoval. Čekal bych že je necháš srovnat se zemí bratře. *řeknu si pro sebe*

*dojdu do prostředka zahrad a dívám se na stromy a rostliny, čekám jestli se na mě uchytí*

*tvoje rána mě zasáhla do pravého ramene, ale neprošla skrz moji kůži, tvoje zanpakuto se o ní zastavila*

Ahoj Yukio čekal jsem na tebe. Dlouho jsme se neviděli že? Vypadá to že za tu dobu jsi se naučil špatným zvyklostem. Nepamatuju si že bysme tě já nebo Kensuke učily útočit do zad.
*řeknu klidným hlasem a s úsměvem na tváři*

*přestanu se usmívat, zavřu oči a ve chvíli kdy ke mě dorazí tvůj útok je znovu otevřu a tvojí zanpakuto chytím holou rukou*

*nezraní mě to a držím jí velmi pevně*

Já jí nezabil. Víš vůbec co se ten den mělo stát? Všechno utrpení mělo skončit. Světy se měli spojit, já měl z hollow vytvořit ochranou armádu která by chránila všechny duše. Hollow kteří byli na světě by zničily všechny další kteří by se kdy objevily. Nikdo by už znovu nezemřel. Ovšem můj bráška mě zastavil. Zastavil mě dřív než jsem stihl s hollow něco udělat. Proto zemřela. Kvůli tomu že mě Kensuke zastavil a překazil můj plán.
*řeknu s vážným výrazem a na konci pustím tvojí zanpakuto, poté se k tobě otočím zády a zadívám se na zahradu*
Můj bratr to myslel dobře. Myslel že zastavuje monstrum, ale přitom to byl on kdo podepsal ortel smrti tehdejším osumdesáti procentům rukongaie ne já.

*ve chvíli kdy mě chceš seknout se kolem zvedne písek ten obalí tvoji zanpakuto, ta se následně pod tlakem v polovině rozlomí*

Můžeš mě vinit. Můžeš mě obviňovat, ale fakt je ten, že kdyby tenkrát můj plán vyšel tak by už nikdy nikdo nezemřel. Duše žijí věčně. Nezemřou na stáří. Byl by to dokonalý ráj. Tři světy spojené dohromady. Ochraňované nekonečnou armádou. Kdyby nějaký člověk zemřel tak by se pouze transformoval a žil by dál jako duše. Bezestrachu z hollow. Bez nutnosti aby opustil svoji rodinu, přátelé, lásku.

*otočím se na tebe*
Proč ti to říkám? To je jednoduché. Hodlám ten plán vyplnit, ale abych to dokázal musím porazit mého bratra. Rozbořit tu jeho vytvořenou dimenzi s králem duší a poté se budu moci přesunout zpět kde jsem skončil. K vytvoření dokonalé utopie.
Věřím tomu že myšlenka dokonalého světa kde nikdo nikdy neumře se zamlouvá i tobě. Už nikdy nikoho neztratíš. Nikdo nikdy nikoho neztratí.

Kensuke v mém plánu vidí zlo. Myslí že je to špatně, ale nechápe že je to evoluce, že je to správná cesta k tomu aby byl navždy mír. Král duší ho až příliš ovlivnil a není schopen se na to podívat tak jako já. Není schopen to vidět do budoucna v rozmezí ne stovek, ne tisíců, ale deseti tisíců let. Jediné co chce vyplnit je poslední přání Krále duší. Aby mě zastavil. Aby chránil duše starým způsobem který je neefektivní. Žiju v tomhle světě už hodně dlouho abych věděl, že je naivní blázen.

*usměju se* Dobrá ale pamatuj že už není cesty zpět.

*otevřu gargantu a stoupnu si vedle ní*
Pokud vkročíš do té garganty dokážeš věci o kterých se ti nesnilo ale budeš za zrádce. Nebudeš se moct vrátit do doby než vyhrajeme a splníme plán.

*čeká jestli půjde*

// Garganta vede do zasedací místnosti v HM

*vstoupil za ním a gargantu uzavřel*

Procházím se tak po zahradách a přemýšlím. Přemýšlím nad tím čím se teď ve volnu zabavím. Mám jít trénovat? nebo se jen tak poflakovat? nebo si užívat? Složitý výběr. Ale co už. Vytasím tak do čtvrtky čepele svou zanpakuto a zavřu na chvíli oči. Poklidné dny co Amone? vyslovím ve své mysli, když se na rychlo spojuji s Amonem. Hmm-mm Ano velmi poklidné. Takové dny by mohli být každé pronesl Amon. Poté jsem otevřel oči, zasunul jsem zanpakuto zpět a usedl jsem na jednu ze zdejších laviček a vychutnávám si s klidem krásný slunečný den