Prolog - 11.12.2018

pro **Centrála 46** Fri May 22, 2015 4:33 pm

*Kensuke se posadil na stůl promnul si oči a začal vyprávět*

Lidé se sami sebe dlouhou dobu ptali co je po životě? Co znamená smrt v etapě života naší duše? Je nebe či peklo? Reinkarnujeme se? Či zkrátka usneme a je konec? Dlouhý čas nikdo nevěděl odpověď na tuto otázku až se jednoho dne něco stalo. Jmenoval se Roken Töshi. Žil v dobách gladiátorů a také jedním z nich byl. Nejzvláštnější na něm bylo, že byl jediný Japonec mezi gladiátory. Zároveň i to že byl snad jediný kdo se stal gladiátorem dobrovolně a rád. Odešel z Japonska poté co byl zrazen a následně poražen. Rozhodl se prožít zbytek života v blahobitu a v tom jediném co znal. Boji. Obě mu pozice nejlepšího gladiátora dovolovala. Vyhrál mnoho soubojů avšak nakonec se našel někdo silnější než on. Když umíral pokládal si právě zmíněné otázky. Jak tak ležel v písku a krvácel stalo se něco nečekaného. V mžiku vteřiny se ocitnul na louce. Obrovské louce kterou vyhřívalo slunce. Nikde nikoho neviděl, ale byl si jistý, že už není nikde v okolí Říma. Ta krása a majestátnost byla úchvatná. Dlouhý čas byl sám a prozkoumával svět, ale ať šel dlouho jak chtěl nenalezl nic co by mu bylo povědomé. Jednoho dne však uviděl chlapce jak jde k němu a křičí na něj. Ten chlapec se jmenoval Kensuke. O další chvíli dále se objevil další chlapec o něco starší. Byl to starší bratr Kensukeho – Kyusin. Hodiny spekulovali co se to stalo a kde se tam vzali až se nakonec začali objevovat další lidé. A další a další. Bylo jich čím dál více. Tento svět se příchodem Rokena probudil. Otevřel. Roztáhnul svou náruč pro všechny duše.
Čas plynul a lidí stále přibývalo. Začali budovat malé město které pojmenovali Rukongai.
Jednoho dne však Roken ucítil něco zvláštního. Cítil se jakoby na něj někdo promlouval. Jako by měl halucinace. Jakoby se zbláznil. V ten okamžik se ocitl v jiném světě. Ve světě který mu byl neskutečně povědomí, ale nikdy v něm nebyl. Před ním stála jakási osoba a začala na něj mluvit. Pro vás bystřejší ano byla to jeho zanpakuto a začala k němu promlouvat. Ucítila nebezpečí a nutnost aby se probudila. Když se Roken probudil a ocitl se zpět v Rukongaii byl oblečen v černém a v ruce držel katanu ze které cítil lásku a pochopení jako by to byl on sám.
Jakmile ho uviděl Kensuke ihned se začal vyptávat co se stalo. Hovořily hodiny a hodiny během který se přidal Kyusin i další duše z okolí.
Druhý den však uslyšeli ohromný křik. Nebyl to lidský křik ani nic co kdo kdy slyšel. Byl to křik jako ze samotných pekel. Kolem Rukongaie se začali objevovat tehdy neznámá stvoření která dnes již známe jako hollow. Byli jich desítky. Roken ihned vyrazil do boje. Snažil se jak mohl, ale nepřátel bylo mnoho a začali požírat bezbranné duše. Když nakonec Roken porazil i posledního hollow ztráty byli značné. Proto se rozhodl vybudovat skupinu lidí jako je on. Lidí kteří budou chránit bezbranné duše. Jeho prvními žáky se stal Kyusin a Kensuke. Oba chlapci byli nadaní a chytří a velmi brzy se shledali se svými zanpakuto. Celkově takto dali dohromady skupinu 14ti Shinigami. Každý měl svou specializaci. Každý objevoval nové možnosti svých sil. Jeden například vymyslel dnes známe Kido. Další naopak přišel na to jak léčit ostatní. A Kensuke s Kyusinem vytvořily Výzkumné středisko. Ačkoliv byl Kensuke mladší tak ve všem svého bratra překonal. Ať bojovali kdy chtěli Kensuke byl vždy napřed. Proto se také stal vůdcem výzkumného střediska. Kyusin z části žárlil, ale byl na svého bratra hrdý. Kyusin pracovat na možnosti jak posílit Shinigami. Jak dosáhnout toho aby i slabé duše mohli bojovat jako Roken či Kensuke. Jednoho dne se mu to podařilo. Vytvořil spojení které se skládalo z energie miliónů duší. Pojmenoval to Hogyoku. Byl si jistý, že pokud by se toto implantovalo do těla Shinigami, tak by to jeho sílu extrémně zvýšilo. Jeho hranice by se posunuli úplně někam jinám. Ovšem když tento nápad přednesl před Rokena, tak ten jej odmítnul. Tvrdil že je to příliš nebezpečné, že nikdo nedokáže takovou sílu ovládat. Pokud by někdo takovou moc měl, tak že by ho nakonec zlákala a stalo by se z něj monstrum. Toto Kyusin nemohl unést. Proto se rozhodl všem dokázat, že se pletou, že on to dokáže, že všem pomůže. Proto si implantoval Hogyoku přímo do svého srdce. Jeho síla se ihned zvedla, jeho reiatsu bylo cítil všude po Soul Society. O chvíli později se u něj objevil Roken s ostatními. Co jsi to udělal synu. Pošpinil jsi svou duši. Své srdce. Proč? Řekl Roken.
Dokážu vám že se pletete, že ta síla jde kontrolovat. Dokážu vám, že ochráním všechny. Odpověděl Kyusin.
Ne synu neukážeš. Je mi líto že to musím udělat. Už nejsi jeden z nás. Zabijte ho. Řekl Roken se slzami v očích a pohledem sklopeným k zemi.
V tu chvíli se před Kyusinem objevil Kensuke. Ne to nesmíte! Je to můj bratr! Třeba to ještě můžu napravit. Třeba to z něj vyndám a bude v pořádku. Nemůžete ho zabít!
Je mi líto synu. Pro tvého bratra je již pozdě. Jeho duše je již pryč. Řekl Roken a zavelil třem aby odvedli Kensukeho pryč. Zbytku aby zaútočily na Kyusina.
Chci jen pomoct. Nic víc!!! Zakřičel Kyusin se slzami v očích a hněvem v hlase. Jeho reiatsu se začalo bouřit všude okolo. Bez problému odrazil 4 Shinigami kteří na něj šli. Vrátím se a dokážu vám pravost mých argumentů. Pronesl a poté zmizel.
Uplynulo několik týdnů. Kensuke se stále snažil přijít na to jak zachránit svého bratra. Jak zvrátit toto spojení. Když najednou ucítil Kyusinovo nové reiatsu. Když vyšel ze střediska uviděl něco co nečekal. Kyusin držel pod krkem Rokena a okolo leželi ostatní Shinigami z jejich skupiny. Někteří mrtví. Někteří na pokraji smrti. Kensuke nevěřil tomuto pohledu. Jakto že jsem si ničeho nevšimnul? Nemohl je porazit tak rychle. Řekl si pro sebe.
V tom se Kyusin podíval na Kensukeho. Ahoj bratře. Omlouvám se za tu bariéru kterou jsem obehnal budovu, ale nechtěl jsem abyses do toho míchal. Vymyslel jsem plán jak dokážeme posunout Soul Society do nové doby. Zabiju všechny Shinigami co jsou s Rokenem a pak se sami staneme vůdci. Díky mojí síle dokážeme vše. Pronesl Kyusin, usmál se a rozerval Rokena v pase na dva kusy.
Kensuke stál jako opařený a zíral na dva kusy těla Rokena jak letí k zemi. Ve vteřině zmizel a díky svému klonu obě chytil.
Kyusin se díval na Kensukeho a pronesl. Spojím svět hollow a tento abychom měli dostatek duší k pokusům. Poté už budeme neporazitelní a všechny ochráníme!
Země se začali třást a na obloze se objevila obrovská trhlina. Z té ihned začalo vylézat tisíce a tisíce hollow. Chrlily se jako lavina.
Kensuke klečel nad Rokenem. Nebyl schopen slova jen pláče.
Vím že je to tvůj bratr Kensuke, ale musíš ho zastavit. Nesmíš dovolit aby to zničil. Čím déle bude v tomhle stavu tím méně bude tvým bratrem až se z něj nakonec stane nestvůra co bude mít do Kyusina hodně daleko.
Kensukemu se v hlavě promítali obrázky situací z různých částí života. V dobách když byl člověk jak si s bratrem hráli. V dobách kdy potkali Rokena. V dobách kdy společně trénovali. V dobách kdy společně zkoumali. A chvíle nadcházející této.
V tu vteřinu se kolem Kensukeho objevil obrovský modrý sloup reiastu. TY CHCEŠ VŠECHNY OCHRÁNIT?!?!?! A CO NAŠI PŘÁTELÉ? DUŠE CO NA NÁS SPOLÉHAJÍ? CO NÁŠ OTEC?!?!?! Zařval Kensuke z plných plic, vstal vzal do ruky zanpakuto. V jednu vteřinu stál na zemi u Rokena a v druhé vztekle sekal po Kyusinovi. CO MI ŘEKNEŠ NA PŘÁTELÉ KTERÉ SI DNES ZABIL? TAKY JE OCHRÁNÍŠ? MĚ TAKY OCHRÁNÍŠ KDYŽ TĚ TEĎ ZABIJU?!?!?!
Kyusin nebyl schopen slova byl pod neustálými útoky Kensukeho který bych jako smyslů zbavený. Sekal sekal a pořád sekal.
Kensuke uklidni se vždyť to ani nebyl náš otec!!! Řekl Kyusin
Kensuke se zastavil s pohledem sklopeným k zemi. A kdo je náš otec? Ten ubožák co nás nechal zemřít? Ten sráč co nás pořád poštvával proti sobě aby vyhrál ten silnější? Ten co by nás vyměnil za kus území?!?! S naštvaným pohledem se podíval na Kyusina a řekl. Pro mě je Roken mnohem víc otec než ten ubožák co jím měl být!!!
Kensukeho reiatsu se začalo formovat. BAN-KAI zakříčel z plných plic. V tu vteřinu na Kyusina útočil černý drak s extrémní silou. Útočil a útočil Kyusin neměl šanci reagovat. Kensukeho údery byli tak drtivé že Kyusin skončil na zemi na kolenou v kaluži své krve.
Dobrá bratře. Jak si přeješ. Věřím že je to jen dočasné pomatení smyslů. Dám ti čas na promyšlenou. Jak to Kyusin dopověděl, tak zmizel.
Kensuke sletěl k Rokenovi který ještě žil.
Vedl sis dobře synu. Zastavil jsi ho. Řekl Roken
Ne je příliš pozdě. Rozbořil bariéry mezi světy. Zachvíli se oba světy spojí. Řekl Kensuke
Ty to dokážeš nějak zvrátit vím to jsi génius. Vždycky tě něco napadne. Řekl Roken
Možná by tu byla možnost, ale potřeboval bych k tomu tebe. Musíš ale vědět, že tě tím odsoudím k věčnému životu v prázdnotě. Nikdy nezemřeš. Nikdy nebudeš žít. Budeš navždy sám.
Roken jen přikývl. V tu chvíli Kensukeho reiatsu začalo pracovat. Formovalo se tak dokonale, že by se kde kdo divil. Najednou se objevily v Kensukeho soukromé dimenzi kterou si vytvořil. Do jejího středu položil Rokenovo tělo které začal obalovat led až byl Roken celý uvnitř. V tom z něj zářila energie která proudila do všech světů. Trhlina mezi Hueco Mundo a Soul Society se začala zacelovat a vtahovat hollow zpět.

*Kensuke vstane od stolu, jde k oknu podívá se z něj a pak zpět na ostatní v místnosti*

Ten den jsem obětoval svého otce. Dal jsem mu možnost aby se stal Králem Duší. Aby se stal pilířem na kterém stojí naše světy. Kdyby nebylo jeho světy by se spojily a lidský svět, Hueco Mundo i Soul Society by se stali jedním. Mrtvý by byli s živými. Byl by to absolutní konec všeho.
Vytvořil jsem speciální bránu která vede do dimenze krále duší. Do Rokenova věčného domova. Tento incident přežilo 5 dalších shinigami kteří se stali poslední obranou linií Krále duší. Pojmenoval jsem je jako nultou jednotku a jsou tím posledním co stojí mezi Rokenem a Kyusinem. Je jasné že se můj bratr vrátí aby dokončil co začal, protože dokud Roken chrání světy Kyusin nemůže dokončit svůj plán. Naším úkolem je chránit bránu do dimenze Krále duší a ochraňovat duše před hollow. Sám jsem zde zůstal jako voják první línie a ptám se vás. Budete bojovat semnou pro ochranu všeho živého ve všech světech? Budete stát po mém boku?