Náměstí před akademií

...

Dojdu sem s původním očekáváním, že se podívám jak se daří studentům. Ale když jsem sem došel uviděl jsem všechny prchat a ucítil jsem podivné reitsu. Okamžitě jsem se rozeběhl. Opodál jsem si všiml osoby, ve kterou jsem nejméně doufal že tu potkám. Byla to Espada. Pomocí shunpo jsem se přemístil k němu. Stál jsem před ním s rozzuřeným výrazem a se slovy Pusť ho a nic se ti nestane!!!

Začíná se ve mě vařit krev. Reiatsu okolo mě začíná poletovat v ohromném množství. Se stále naštvaným výrazem dupnu, až se na zemi udělá prasklina. Pusť ho! Máš ode mě něco získat? Pak tedy bojuj pouze se mnou a nezapojuj do toho nevinné! Nebo jsi až takový srab? pronesu a položím pravou ruku na svou zanpakuto upevněnou na levé straně opasku.

Začalo mi docházet že se mě snaží určitě pouze vyprovokovat. Mé reiatsu najednou zmizelo a já se snažil uklidnit, ale stále jsem měl v hlavě záchranu toho studenta. Co tedy máš ode mě získat? Pověz pronesu s klidem. Ale i přesto jsem stále pro všechny případy připraven pohotově zareagovat.

Mojí zanpakuto?!? pronesu udiveně. "Proč by chtěl zrovna mojí Takihime, když tu jsou o tolik silnější zanpakuto" pomyslím si a na chvilku nad tím zauvažuji a vytasím svou zanpakuto a prohlédnu si ji. Proč zrovna moji zanpakuto? zeptám se trochu nechápavě.

Vyslechl jsem si jeho slova. Na chvíli jsem se nad tím zamyslel a hned na to jsem se začal šíleně smát snad přes celé náměstí. Opravdu nevím co na to povědět. prohodím. "Začal jsi vtipkovat se špatnou osobou" řeknu si pro sebe v hlavě. Zanpakuto jsem zasunu zpět do pochvy a poklekl jsem před studenta, kterého drží v zajetí a pousmál jsem se slovy Neboj, všechno bude v pořádku. Poté jsem se opět postavil a pronesl jsem. Dám ti svojí zanpakuto pokud mě porazíš v čestném bojí!

Vidím před očima chlapcovu smrt. "Opravdu si myslíš, že mě tohle nějak vyděsí? Nenech se vysmát...." řeknu si pro sebe a poté nahlas pronesu. Za těch několik set let co tu jsem jsem již viděl padnout hodně shinigami. A nejen shinigami, ale i mé drahocenné přátele. poté jsem se zadíval na oblohu a okolo mě se opět začalo objevovat silné reiatsu. Vytasil jsem zapankuto a pohlédl na Danteho a pronesl jsem. Smrt tohoto chlapce je pro mě pouhá kapka v moři. Ale i přesto za svůj zločin budeš pykat!! Z hluboka jsem se nadechl a řekl jsem. I am the bone of my sword.... Mewosamasu, Takihime! Vyvolal jsem svůj shikai a hned na to jsem i útočil pomocí spec. útoku své Takihime. Korinesai!! vykřikl jsem a na Danteho se po máchnutí zanpakuto vystřelila tlaková vlna reiatsu s ledovými ostny.

Máš výdrž, to se musí nechat. prohodím a pevně uchopím svou zanpakuto. Síla reiatsu, které poletuje okolo mě stále sílí. "Za chvíli to budu moci použít... Jen ještě chvilku..." řeknu si pro sebe a poté se pomocí shunpo objevil za tebou a vší silou jsem ti sekl po hlavě.

// pokračování zítra... jdu spát

Můj útok byl vyblokován. V podstatě jsem to čekal, bylo by to moc velké štěstí, kdybych ho sejmul s tak slabým útokem. Ve chvíli kdy se on přemístil dále ode mě očekával jsem nějaký útok z jeho strany a také útok přišel. Vypálil Cero. Pomocí Shunpo jsem se přemístil do vzduchu a vyhl jsem se tím Ceru, sice to bylo jen tak tak ale aspoň že tak. Opět se poté zaměřím zrakem na svého protivníka, zhluboka se nadechnu a vyslovím  Ty pane! Maska z krve a masa, všechna stvoření, třepotavá křídla, ty, kdož neseš jméno člověk, pravda a střídmost, nad touto hříšnou zdí snů rozpoutáš ale lehce vztek svých drápů!
Hado no San-Džů-San (33) : Sokatsuj .

. Po vypálení Hado se pomocí shunpo opět přemístím na zem a vyčkávám.