Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

pro **Kodoku** Tue Dec 18, 2018 4:49 pm

Velký oplocený areál ve kterém najdete všelijaké pomůcky a technologie na úpravy terénu. Díky nim si můžete vychutnat souboj na vodě, bitvu v ledovém království, klání v gladiátorské aréně nebo zápas za bouře na starověké Spartské hoře. Reálně jste schopní si nasimulovat jakékoliv prostředí. K dispozici je také bufet s občerstvením a pitím po tréninku.

pro **Kodoku** Tue Dec 18, 2018 5:06 pm

Táhl jsem se pomalým krokem směrem k prostorům na trénink, ale ještě aby ne, když jsem měl před ramene hozeného Hira. Slunce pomalu zapadalo a blížila se temná noc, když jsme se objevili před vchodem do areálu. Měl jsem to štěstí, že jsem byl pravidelný návštěvník, a tak jsem byl bez problémů vpuštěn dovnitř. Přistoupil jsem k simulátoru a chystal jsem vybrat vhodný mód pro trénink, když mě to v tom trklo! Mohl by ten holobrádek trénovat se mnou! Ve dvou se to lépe táhne a alespoň o něm něco zjistím. Ještě spal, položil jsem ho na zem a popadl kýbl s vodou, který zde sloužil jako sprcha. Tu on samozřejmě nutně potřeboval, jelikož byl ještě od zvratků. Polil jsem ho, voda byla hodně studená. ,,Vstávej, je čas na trénink!" Nebyl jsem žádný tyran, ale netrpěl jsem slabost, byl ve stejné divizi, musel trénovat. Nečekal jsem až vstane nebo co řekne, na simulačním panelu jsem zvolil simulovat horskou a deštivou oblast.

pro **Hiro Kazuhika** Tue Dec 18, 2018 5:29 pm

Zrovna jsem byl v prostředku jednoho krásného snu, kde by l i můj meč Kuroyusa, vše bylo překrásné, obloha byla krásně modrá, voda byla úplně čistá, tráva na louce byla posekaná a nebyl tam bordel, prostě pastva pro oči. Když v tom ten svět zaplavila z ničeho nic OBROVSKÁ tsunami. Ikdyž poté, co jsem byl probuzen, došlo mi, že to nebyla žádná vlna tsunami, že to vše byl jen sen, a celá ta dávka vody byla z kýble, který byl hned vedle Kodokua, který něco naklikával. Vůbec jsem nevěděl, kde jsme. Jediné, co jsem věděl je, že už tolik nepáchnu po blitkách a když jsem se na to koukal, skoro nikde jsem ani blitky neměl. Jediné, kdo trochu byli byla má košile, ale tohle mi nedělá až zas takový problém. Po chvíli koukání jsem zjistil, že jsme v tréninkovém středisku, ale proč jsme zrovna tady ? To mě nemohl položit někam jinam ? A tak jsem na jeho výzvu odpověděl, vstal jsem, ikdyž se mi ze začátku tedy trochu motala hlava, sundal si onu poblitou košili a hodil ji na zem. "Jsi si jistej, že chceš soutěžit zrovna v boji s mečem ? Nebudu ti lhát, tohle je moje největší prozatimní priorita, ne jako s alkoholem. Ale když potom toužíš, nebudu ti bránit." Pomalu jdu už do navolené oblasti, tedy oblast s horami, přičemž je zataženo. Jak tak si dojdu na jeden kraj plošiny, připravím se na vytasení zanpakuto a čekám na jeho útok, dávám mu možnost prvního výpadu, je to něco jako projev respektu. Takže mým aktuálním cílem je spíš vyblokovat první útok, než zaútočit. Ale pak si ještě těsně před začátkem vzpomenu "Hej ! Když jsme byli v hospodě, doslova jsi vyblil něco o mém jméně... a to mi připomíná, že pořád nevím jak se jmenuješ !? Já jsem Hiro." Trošku zvýším hlas, tak aby mě pořád bylo slyšet. Poté už jen zašlápnu do bahna a čekám na první útok.

pro **Shimizuki Saio** Tue Dec 18, 2018 5:52 pm

*Pomalu přicházím do tréninkového areálu 3.divize a vidím tam stát dvě postavy, nijak mě to nevzrušuje ovšem mi to nepřidává ani na klidu ne všichni shinigami jsou tak klidní jako Kaya*
"Hmm třeba budu mít šanci si s nima zatrénovat uvidíme."

pro **Kodoku** Tue Dec 18, 2018 6:17 pm

Terén byl simulovaný na jednu z nejtěžších obtížností, každou chvíli mělo začít pršet. Postavil jsem se na jeden z blízkých kamenů, než jsem začal věnovat Hirovi pozornost. ,,Kdo říkal, že budeme soutěžit v boji s mečem?" Meč je nástroj v cizí ruce, Zanpakuto je úplně něco jiného. Nepřišel jsem na lekce šermu nebo na nějakou soutěž. Tento trénink byl o splynutí mezi mnou a Shiki, mezi Hirem a jeho zbraní, ale také o schopnosti uvažovat, být kreativní a umět využít svého prostředí. Co Hiro nevěděl, bylo to, že jsem zapnul v simulátoru časté měnění podmínek, bouře, mlha, déšť nebo i zemětřesení mohlo kdykoliv narušit náš souboj. Dokonce ani já nevěděl, co všechno se může přihodit. O to to bude větší sranda. ,,Pokud je to tvá priorita, měl by ses vážně hodně snažit, Hiro." Zareagoval jsem snad na všechno, kromě odpovědi na moje jméno. Co kdybych mu omylem bodl Zanpakuto do obličeje, on to nepřežil a mé jméno by přišlo nazmar. Hiro už se dokonce připravil na souboj, chtěl, ať zaútočím první. Plánuješ něco nebo ne? Uvidíme. Zamumlám si a odrazím se od skalky. Co Hiro asi nečekal však bylo to, že jsem se odrazil výš k horám, dál od něj. Neutíkal jsem, ale jelikož vypadal připraveně na můj útok, musel jsem ho dostat do bodu, kde budu komfortní já, ne on.

pro **Hiro Kazuhika** Tue Dec 18, 2018 6:41 pm

Byl jsem polonahý, ale naštěstí jsem měl na sobě kalhoty. Ikdyž byla ta duše dobrý alkoholik, byla fakt dobrá i s vážným obličejem. To zas bude složitý... ach jo, nejednou jsem se rval v rukongaii, nebo na akademii a tudíž jsem věděl, že tohle nebude nic lehkého. " Neboj se, už jen pro tebe se budu snažit" Usměju se na něj. "Co si o sobě myslí ? Však ze sebe dělá úplně namachrovanýho idiota, a všichni ví, že takový nemá nikdo rád !" Pomyslím si, protože to jak se chová je úplně jiný, než jak se choval v hospodě. Nemělo cenu se s Kuroyusou ohánět a za někým běhat, jakmile bych minul, už bych se nemohl krýt. Ale duše se vzdálila, odskočila na vyvýšeninu. Takže nakonec i utíká? Kdo by se k takové taktice snížil hm ? Vyskočím tak, abych byl zhruba na stejné úrovni jako on. Pokud má teď tak kamenný výraz, neváhám o tom, že by na mě mohl zaútočit v jakémkoliv momentu, proto dávám pořád dobrý pozor a snažím se kdyžtak bránit mým zanpakuto. Pokud avšak nezaútočil, budu dále stát na stejné úrovni jako on. "Takže abych z tebe dostal tvoje jméno, musím tě porazit ?" Snažím se přijít na to, proč bojuje takhle bez respektu. To je něco nehorázného, však si nemůže říkat muž...

pro **Kodoku** Fri Dec 21, 2018 5:30 pm

Chybělo mi ještě pár metrů do získání vhodné polohy, Hiro jen skákal na stejnou úroveň jako já, což mě mohlo utvrdit v tom, že odmítá zaútočit jako první. Buď měl nějaké eso v rukávu nebo si nemohl dovolit ztratit svou obranu. Neuměl jsem Kido a můj Shikai nepatřil k těm, které soupeře odrovnají během jednoho útoku. Špičku čepele jsem namířil přímo na hlavu Hira, který mohl být tak 10 metrů ode mě. Co kdyby z mého ostří vystřelil nějaký útok? Co kdyby tohle byla moje síla? Zastrašoval jsem Hira nebo se jen bavil? ,,Boom!" Řeknu akorát tak, aby to Hiro slyšel, nekřičím. Stalo se něco? Nebo se teprve stane? Určitě ano, ale doposud to pro mě byla jen hra. S nataženou čepelí jeho směrem jsem dokázal mnohem lépe odhadnout vzdálenost a naplánovat svůj útok. Jelikož se Hiro nesnažil nic udělat, bylo pro mě plánování mnohem lepší. Jak sám udělal, stál jen na stejné úrovni jako já, to je spousta času k přemýšlení. No pryč s filozofováním, po citoslovci Boom se vážně žádný útok ze špičky čepele nekonal, co se však konalo bylo mé Shunpo za záda Hira, rozhodně bych neútočil zepředu. Seknutí jsem vedl od levého ramene přes lopatky k pravému boku. Je dostatečně rychlý na zablokování? Má tedy nějaké to eso v rukávu nebo se snad vystrašil mým falešným 'Boom' předtím? Všechny tyto faktory mohly hrát proti Hirovi, ale co bylo jeho plus? To jsem prozatím nevěděl. Tento útok byl hodně riskantní, právě proto, že jsem neměl žádné informace.

pro **Hiro Kazuhika** Sun Dec 23, 2018 5:33 pm

Čekal jsem, ne, oba jsme čekali když tu náhle Kodoku vydal zvuk, jak člověk z pomocné školy, někdo s Touretteovým syndromem. Měl jsem čekat, až s sebou začne škubat, či vydávat další jiné skřeky ? Pravděpodobně ne, vzhledem k tomu, že předtím nic podobného nedělal. Ale i přesto jsem pořád čekal, čekal jsem, až zaútočí a něco ukáže. A pak to přišlo, zrovna v moment, kdy jsem očekával další skřek, Kodoku náhle zmizel. Tedy nezmizel - bylo to Shunpo, něco co je každému shinigamimu známé. Ale kam by mohl "jít" ? "Doleva ? Doprava ? Nade mně ? NEBO SNAD PODEMNOU?" Ano, přesně tohle se mi hnalo hlavou, ale byl to opravdu krátký okamžik, nebylo o čem dál přemýšlet. Normálně si shunpa okem nevšimnete, to prostě nejde. Ale to neznamená, že vaše další smysly nebudou fungovat. Sice tedy Kodoku použil shunpo, ale díky lehkému vánku, který po jeho stopách zanechal, jsem věděl kterou stranu, popřípadně záda, si mám krýt. Byl hodně rychlý to ano, určitě bych na něj v rychlosti neměl, ale naštěstí mám dost dobré reflexy, které jsem za ty léta vytrénoval a to mi v této situaci zachránilo krk... tedy záda. Snažil jsem se chránit stranu, na které jsem ucítil onen lehký vánek, když v tom tam Kodoku nebyl. Jediné, co mě napadlo bylo díky mým reflexům dát meč za záda. Jsem mým reflexům moc vděčný, tohle by byl určitě čistý a kritický zásah, rána přes skoro celé torso. Takže jsem nakonec, byť naposlední chvíli, zablokoval Kodokuův útok. Zdá se vám podle popisu vše komplexní ? Ano, bylo to komplexní a to vše se událo během pár vteřin. Otočím se na Kodokua, se kterým právě křížím meč a usměju se na něj, zas ten ironický úsměv. Útok jsem nakonec odrazil... tedy ne úplně, spíše jsem trochu na Kodokua zatlačil a pak trochu odskočil, ale tak abych byl pořád na blízku a mohl kdyžtak zaútočit. První útok bude směřován na ruku, ve které nedrží meč. Bude se jednat o výpad, tudíž o hůře blokovatelný úder, ale myslím, že každý shinigami naší úrovně by ho měl odrazit. Ach, jak já si tyto chvíle, byť jsou dosti nebezpečné, užíval.

pro **Kodoku** Sun Dec 23, 2018 6:18 pm

Můj útok šel přesně podle plánu teda až do chvíle, kde Hiro vyblokoval mé zákeřné přepadení zezadu. Byla to rychlost? Nebo nějaká speciální schopnost? Neřekl bych, že ani jedno. Jelikož jsem se snažil v rychlosti specializovat, bylo lehce poznat, že to byla kombinace štěstí a dobrých pozorovacích schopností. Neměl jsem proti sobě hloupého, nesoustředěného a nevnímavého soupeře. Tohle jsem byl schopen určit během krátké doby. Poté co útok zablokoval, pohnul hlavou a nevynechal svůj přihlouplý úšklebek, při kterém jsem měl sto chutí odseknout jeho malou hlavu od upoceného těla. Zatlačil jsem na svou Zanpakuto a pomohl mu při jeho odskočení vpřed. Byla to opět jen malá chvilka, ale tyhle chvíle mohly znamenat v boji na život a na smrt právě to, že skončíte s čepelí ve vašem srdci. Jedna z podmínek teda byla taky ta, že musíte nějaké mít, ale to většinou nebyl problém. Co jsem tedy během těchhle vteřin udělal? Změnil postoj na obranný a připravil se na výpad. Bylo to moc obyčejné? To je dost možné, ale bylo to nejstrategičtější rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Hiro se totiž o tuhle krátkou chvíli připravil svým úskokem. Mohl jsem dokonce ve svém útoku pokračovat, využít své rychlosti a zkusit zasáhnout. To by byly však dva útoky v řadě, nebylo třeba se hned vysilovat a ukazovat nějaká svá esa. Pro moje štěstí udělal Hiro výpad. V téhle situaci začít bodat mečem mi přišlo stupidní. Útok mířil na mou levou ruku, tudíž bodal před sebe. Kdyby útočil na pravou, mohl bych jeho meč odklonit a seknout ho do zad, to se však nestalo a situace pro mne byla tedy mnohem lepší. Základy boje s mečem, jenž se učí už na akademii by řekly, že se útok prostě vyblokuje seknutím do Zapnakuto z boku nebo úskokem dozadu. Co jsem však udělal já, by se dalo nazvat protiútokem. Ukročil jsem za svou pravou rukou tak, aby jeho bodnutí šlo do prázdna a já se ocitl čelem proti jeho čelu, kde jsem provedl též docela jednoduchý útok. Čepel směřovala rychlým seknutím na jeho krk, avšak bez zbytečného riskování. Udržoval jsem si pořád vzdálenost tak, že kdyby ho čepel zasáhla, neoddělí mu celou hlavu, ale pouze podřeže hrdlo. Útok šel horizontálně (tzn. zprava doleva). Dokáže se Hiro vypořádat i s protiútokem? Obvzlášť poté, co šel jeho útok do prázdna a ztratil výhodu svého útoku nebo potřísní mou čepel jeho krví a třetí divize přijde o svého člena?

pro **Hiro Kazuhika** Sun Dec 23, 2018 10:24 pm

Jestli jsem předtím byl v špatné pozici, tak teď už jsem pravděpodobně mrtev. Jestli útok na záda byl hrozný, tak teď je to katastrofické. A přitom bylo vše tak jednoduché, vůbec mě nic podobného nenapadlo. Jen jeden úkrok mě mohl stát život, s tím, že mi jen nastavil meč. Tohle byl moment života a smrti, jen pár sekund oddělující dva úplně odlišné "životy". Tomuto už nešlo uhnout, či zablokovat jako předchozí útok. Nemohl jsem uhnout, jelikož jsem pořád šel trochu dopředu, když jsem dělal výpad, který neuspěl. Zablokovat jsem to též nemohl, jelikož bych to nestíhal. "CO MÁM DĚLAT ? CO MÁM DĚLAT" Hlavou mi prolítávalo, ikdyž to byla krátká doba, dost myšlenek a já už přemýšlel, jakou stavbou budu, jelikož se ze mně stanou duševní částice. Už jsem cítil, jak se lehce čepel jeho meče dotýká mého krku, ach tak chladná čepel, co to může mít jen za Zanpakuto. Když v tu chvíli můj krok dopadl na zem a mě něco napadlo. Ihned jsem se odrazil doprava, ikdyž mě tedy zásah neminul. Nedopadl jsem ani na nohy, to kvůli šoku z rány, kterou jsem spatřil na mém krku. Tedy, spíše spatřil krev, která začala vytékat značným proudem. A tak jsem si tam tak seděl na oné skále, s tím, že jsem se snažil zastavit rukou krvácení. Nebyl čas se ptát, co to dělal, musel jsem šetřit co nejvíce sil.

pro **Kodoku** Sun Dec 23, 2018 11:46 pm

Stačí jeden krok vedle, jedna malá chyba a váš život se může rozplynout. Studenou čepel a její pronikavý chlad mohl právě cítit Hiro na svém hrdle. Kapky krve dopadly dokonce na můj obličej, to byl jeden ze signálů, že jsem zasáhl. Nebyl tedy důvod pokračovat v útoku. Katanu jsem nechal ve své poloze po seknutí. Prohlížel jsem si špičku čepele a rudou kapalinu stékající po ní. Vydechl jsem, tohle byl moment zápasu, který mi dával pocit vítězství. Zbraní jsem švihl podél svého těla, krev tedy mohla stéct a čepel se očistit. Shiki byla samozřejmě důležitější než Hiro, ale nakonec se má pozornost začala věnovat i jemu. ,,Nikdy nedělej hloupé výpady, kterých může soupeř využít." Stačilo mi prohodit jen něco takového, nebyl čas tu ztrácet zbytečná slova. Katanu jsem však neschovával, stále jsem jí třímal v pravé ruce a vyčkával, zda-li se nejedná jen o nějaký trik nebo blaf. Můj postoj se ale změnil, samozřejmě, že mi mé ego nedovolí si nerýpnout, a to by mohlo jednou znamenat díru v mém těle. ,,Je tohle všechno, co dokážeš? Tohle je tvá priorita být nejsilnějším Shinigamim?" Jednalo se o školáckou chybu, to byla na jednu stranu pravda, ale to se mohlo stát kdykoliv komukoliv. Ani jeden z nás nebyl dostatečně zkušený na to, aby dokázal anulovat naše veškeré chyby a nedostatky. Možná mě jen podcenil, byl to jeden z jeho triků nebo mi přálo i trochu štěstí. Chtěl jsem vidět víc, chtěl jsem pocítit radost z dobrého souboje a naučit se něco o jeho maximální síle. Neviděl jsem příliš mnoho cizích Shikai a schopností. Každá zkušenost mi mohla něco dát. Já svůj Shikai ukazovat nechtěl, ale kdyby šlo o maximální trénink, určitě bych to jako eso v rukávu použil, obzvlášť pokud by mi hrozilo zranění, jaké Hiro právě obdržel. Navíc znát sílu někoho z mé divize je víceméně bonus a otevírá to možnosti další spolupráci. Pokud je tohle však všechno na co se Hiro zmůže, budu zklamaný. Rozhodně jsem čekal mnohem víc.

pro **Hiro Kazuhika** Mon Dec 24, 2018 1:39 am

"Je tohle smrt ? Rozplývám se už na duševní částice? Však jsem jako shinigami teprve začal, tahle práce asi není pro každého..." Tak si tam tak sedím, s rukou na krku v oblasti zásahu, a vzlykám a přemýšlím nad smrtí, která mě už podruhé čeká. Něco jako Vilém z Máje, který čekal na svou smrt a vzpomínal na přírodu a svou milou, ach to bylo tak dojemné dílo."POČKAT! Proč nemám v puse krev, která se tam obvykle dostane, proč pořád dokážu normálně přemýšlet a proč už pomalu nezavírám oči ?" Uvědomím si, že tady nebude něco úplně tak jak se zdá. A taky že ne ! Šlo o onen šok, který jsem dostal ze zásahu. Krev sice tekla ze začátku zančným proudem, ale to bylo díky tlaku, teď už z rány jen pomalu vytékala krev. To musí znamenat, že rána nebyla tak hluboká, aby došla až k tepně. Sice to není úplně optimální podmínka, ale pořád se s tím dá cvičit, ikdyž pod určitým rizikem.Vstal jsem, věděl jsem, že tu ještě nekončíme. Ano, nekončímE." Kuroyuso, jsi ready ?" Ikdyž mě pravděpodobně nemohl slyšet, pořád jsem k němu promluvil v duchu, přičemž jsem pořád koukal na mou katanu. Natáhl jsem obě ruce před sebe, katanu otočil horizontálně, ostrou hranou k Kodokuovi a druhou dlaň jsem položil na plochu katany, ze shora."Zasyč, Kuroyūso! (ねえ, ブラックトラ!)" Řeknu hlasem, jako kdybych na něj spoléhal. Čepel začne až nepříjemně hodně svítit zeleně, tudíž Kodoku nemohl vědět, co se děje. Když světlo ustálo, mohl mě vidět, ale s o dost větším mečem a o dost větší odvahou. Samozřejmě, Kodoku mohl zaútočit, ale přes to záření by to bylo opravdu těžké a upřímně, kdo by chtěl útočit naslepo ? Jen blbec. Mohlo by se zdát, že jsem ignoroval to, co předtím říkal, ale já ho pečlivě poslouchal. Pokud mě chce doopravdu zabít, teď má příležitost, pokud ne, tak mu ukážu, co dokážu! A tak jsem švihl Kuroysou před sebe, stejně jako to dělal jeden zrzavý maník, ale už si nevzpomenu na jeho jméno. Skoro by se dalo říct, že jsem rozdělil mečem svou vizi, a viděl ho teď každým okem zvlášť. Čekám na další jeho útok, ale tentokrát si věřím na to, že on bude ten zraněný... a snad ne jednou! Ikdyž teda pokud vyloučíme to, že jsem měl trochu mžitky před očima a trochu měl problém stát rovně.

pro **Kodoku** Mon Dec 24, 2018 2:35 am

Musím to zmínit snad několikrát, ale jak vteřiny tak i pouhé milimetry mohou ovlivnit váš život a výsledek boje. Byl jsem sice první kdo zasáhl, ale nebylo to dostatečně na ukončení celého zápasu. To pro mne vlastně mohlo být velké plus. Takže jen šok z krvácení a rány, šťastlivec. Promítne se mi v hlavě dokonce i jako signál pro Shiki, která je tu celou dobu se mnou. Nyní začal souboj naplno, Hiro měl v očích konečně odhodlání, zakrvácená image mu dokonce přidala na dospělosti a to nejlepší nakonec, byla to jeho opravdová síla - Shikai. Zářivá čepel na chvíli oslepí jeden z pěti hlavních lidských smyslů, načež reaguji rukou před mýma očima. Uviděl jsem ho až potom, co záře ustála. ,,Tak tedy dobrá..." Nechtěl jsem mu ukázat svůj Shikai tak brzy, ne dokud jsem nevěděl, co jeho obrovská čepel dokáže. Meč se vážně hodně zvětšil, byl tedy určen na sílu? Mohl sekat vzduch a posílat silné vlny? Kdo ví... Musel jsem využít tajné zbraně všech Shinigami - Kido. ,,Rozpadni se, černý pse z Rondanini, dívej se sám na sebe s odporem a shoř." Nemluvil jsem velmi nahlas, dokonce mé věty zněly jako nesmysl. Všechno začalo dávat smysl když jsem před sebe nakreslil pár rudých čar. ,,Bakudo no Kyu (9): Geki." Co tohle Kido dělalo? Nedovolovalo mému soupeři se hýbat, chtěl jsem vědět, jestli si Hiro poradí i s tímhle. Důležité bylo zjistit, co jeho Shikai umí a na jakém principu funguje. Tohle však nebyla finální část mého útoku, ten doplnilo Shunpo k Hirově levému boku, skoro až za něj. Proč k levému? Během souboje jsem zjistil, že drží své Zanpakuto raději v pravé ruce, tudíž byl pravák. Levá strana by se hůře blokovala. A proč skoro až za něj? Protože můj útok směřoval přímo na achilovku. Rozseknutím této šlachy bych získal mnohem větší výhodu než jen škrábancem na krku. Byl to opět další risk, do tohoto útoku jsem šel velice rychle, aniž bych si ověřil, zda-li můj oponent Kido vyblokoval nebo se z něj dostal. Mohl jsem mu tedy lehce rozseknout achilovku nebo taky skončit nabodnut na jeho krásný nový Shikai. Byl to podvod? Nebo jen chytrý tah? Vše se uvidí časem.

pro **Hiro Kazuhika** Tue Dec 25, 2018 1:44 am

Vážně si můj oponent myslel, že bych ho nechal odříkávat kido a já bych tam mezitím jen stál na místě a čuměl na něj ? Opravdu ne, začal jsem se hýbat, ze strany na stranu, neustále jsem měnil pozici. A tato strategie vyšla, jeho bakudo mě nezasáhlo a já se tudíž mohl pořád hýbat, dalo by se říct, že bylo toto kido vyblokováno. Ikdyž jsem se tedy pořád pohyboval, pořád se nějak dokázal dostat za mě, pomocí shunpa. Je pravda, že je velmi rychlý, mohlo to být vidět jak předtím, když mi uhl, nebo když utíkal, tak i teď, kdy se za mě dokázal dostat, ikdyž jsem měnil svou pozici. Snažil se zaútočit na mé levé chodilo, nejspíš mě chtěl znehybnit. Už tak jsem byl v dost kritickém stavu, ikdyž krvácení nebylo tak hrozné jako z tepny, pořád jsem měl krvácení z krku. A nemusím podotýkat to, že už před chvílí mi bylo blbě a měl jsem mžitky před očima, tenhle zápas už asi jedu na 100%, abych se vůbec udržel. Ale i přesto jsem měl chuť v tomhle zápase pokračovat a Kodoku ji očividně měl taktéž. A to mě asi udržovalo při smyslech. Jeho útoku, jsem se tak tak stihl vyhnout. Byla to otázka setin, ne tisícin vteřin. Ve skutečnosti jsem cítil čepel, jak jen trochu sklouzla po mé noze (Úhyb byl proveden nadskočením). A to mi vytvořilo perfektní prostor na zásah. Není pro mě efektivní útočit na tělo, na hlavu taktéž, jelikož nejsem magor jako "NĚKDO" a nechci svého sparring partnera zabít, tudíž jsem musel útočit opět na jednu ze čtyř končetin. A tak jsem se snažil provést řez na ruce, ve které drží meč. Bylo to pro mě nejlogičtější řešení. Nejenom, že bych tím oslabil jeho dominantní ruku, ale zároveň to vyhvovovalo mé pozici. Jeho ruka byla perfektně předemnou a říkala "POJĎ, ZASÁHNI MĚ, NO TAK DĚLEJ, ZASÁHNI MĚ!!!" Kdo by to odmítl ? Ale určitě jsem do toho nedal takovou sílu, abych mu ruku odsekl. Společně s tím, že by mohl předpokládat, že semůj meč bude pohybovat pomalu, tak jsem mohl mít větší šanci na zásah.

pro **Kodoku** Thu Dec 27, 2018 6:04 pm

Stačilo pár útočných tahů, abych zjistil, že je můj oponent buď několik tříd nade mnou nebo mu přejí všichni bohové světa. O novém Kapitánovi jsem nevěděl, tudíž se Hiro asi modlil ke všem bohům světa. Kdybychom žili ještě v normálním lidském světě, rozhodně bych ho odkázal na Euro Jackpot. Takové nereálné štěstí? Jak stíhal mojí rychlost, všemu tak záhadně uhýbat nebo uskakovat? To byla otázka, kterou muselo mé oko odhalit. Jediné co hrálo do mých karet bylo to, že neuměl zpomalovat čas nebo vidět rychlost Shunpa - i když už i u tohohle jsem byl dost na pochybách. Kdybych měl takové schopnosti už i normálním životě, nemusel mne srazit vlak a já mohl ještě několik let žít. No je čas se vrátit k téhle nemilé ruletě a tou byl souboj s Hirem. Kdyby měl takové štěstí i při jeho útocích, nejspíš bych se už dávno vzdal, pokud bych tedy nebyl o hlavu chudší. Jak jsem pravil, vyhnul se mému Bakudo, což byla pěkně prekérní situace - zkráceně prekérka. Pomocí svého rychlého Shunpo jsem se dostal do zad svému oponentovi a provedl seknutí na onu achilovku. Hiro nenásledoval však šlépěje legendárního Achilla. Kéž by tak byl povolán do boje u Tróju! Tato část jeho těla zůstala nedotčená díky jeho poskočení. V tu chvíli mne to trklo. Abych ho dostal do kolen, budu muset použít svoji tajnou zbraň - Shikai. Ten však nebyl ještě připraven, aby spatřil světlo světa. Když tak Hiro poletoval ve vzduchu jako Boeing 747, zaútočil. Nechápal jsem proč, protože byl k mé osobě otočen zády a jeho výpad směřoval před něj. Možná ztratil dost krve při mém prvním zásahu a tolik mu to nemyslelo, nechal jsem ho tedy doplachtit k zemi a čekal, až se otočí čelem ke mně. Udržoval jsem si odstup tak tří metrů, když se to v tom stalo. Můj žaludek začal protestovat, nejedl jsem už nějakou tu chvíli a bylo to na mně znát. Už bude čas, musím to rychle ukončit. Věděl jsem, že na mne čeká parádní porce v mém oblíbeném bistru. Už jsem byl připraven povolat Shiki, když v tom se začal ze skály nade mnou valit obrovský kámen, který doprovázela mlha. Simulátor tréninku začal být neúprosný, a tím se stal mým nepřítelem i obrovský kámen, počasí a jiné vlivy. Kámen by se dovalil na mou pozici přibližně do půl minuty, v cestě mu však stál právě Hiro. Připravil jsem se do obraného postoje a vyčkával. Nyní nebyla chvíle mého útoku.

pro **Hiro Kazuhika** Fri Dec 28, 2018 10:59 pm

Musím říct, že tento zápas mám opravdu štěstí, ikdyž se není čemu divit. Už za lidského života jsem byl součástí rodiny věřících. Tedy já se s nimi moc nestotožňoval, ale i přesto jsem byl tak považován. Má rodina se modlila k divnému bohu, jakémusi "Honzovi M.". Nikdy jsem nechápal jejich fanatizmus za tímto bohem, ale teď očividně stál při mně, jelikož Kodokuovi útoky neměly šanci... tedy až na zásah mého krku. Ikdyž mi můj útok nevyšel, nevadí, bylo to na zmatení nepřítele ! Rozhodně bych nikdy neskočil a jen tak nesekl před sebe, to je kravina, jen jsem ho šetřil! Když v tom tam začal jen stát a čumět na mě jak když se někoho zeptáte, jestli má rád pomerančový džuš poté, co jste měli sex. Když v tom jsem začal slyšet něco za mnou. Ikdyž to nebylo zrovna nejtaktičtější v boji, otočil jsem se za sebe a tam byl obrovský balvan, který se valil přímo na mě. Tedy, i na Kodokua, ale první v cestě jsem byl já. V určité chvíli mi to přišlo jako výhoda, protože jsem se k němu mohl příblížit a zaútočit, během toho, co na něj letí balvan. V tom jsem vytvořil nejvíc epický plán, který musel na 100% vyjít. i "Honza M." mi přál a já věděl, že při mě stojí i někdo další. Ano, byl to Indiana Jones. Začala mi hrát v hlavě znělka z filmů právě o Indiana Jonesovi a já jsem byl ready vyrazit. Chtěl jsem se pohnout, ale nemohl jsem, mé nohy jako by přestaly pracovat. Během toho, co mi pořád zněla ona známá znělka v hlavě, už za mnou byl balvan. Balvan mě během vteřiny zavalil a díky tomu, jak se točil, tak jsem se na něj zachvíli naplácl. V podstatě jsem na něj byl nalepen. Pak přišel ten nejhorší moment, to bylo když jsem byl tělem na zemi a celá váha balvanu byla na mně. Ikdyž to trvalo jen malou chvíli, takže jsem i to přežil, "Honza M." mě opět zachránil, asi se stanu věřícím. Co ale Kodoku pravděpodobně nečekal je, že poté, co jsem se naplácl na Balvan a už se skoro jednou otočil, tak mě balvan pustil a já vyletěl rychlostí 240 km/h stejně jako jeden youtuber na dálnici. Ikdyž to nebyl plánovaný útok, myslím si, že by mohl zasáhnout, už jen kvůli tomu, že byl nečekaný i pro mě a navíc byl opravdu rychlý. Ikdyž jsem tedy letěl jen na jeho pravé rameno, ale ze strany blíže k hlavě. Kdyby nebylo "Honzy M.", jistě by mé tělo tento zápas už nezvládlo a já bych se rozpadl v duševní částice.

pro Sponsored content

Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)

Re: Venkovní tréninkové prostory (3. divize)