Ulice Rukongaie

Spousta duší, spousta domů.

*Včera v noci jsem usnula s dopitou flaškou saké v ruce na jedné střeše domu. Bylo celkem teplo, takže mi nebyla zima a byl nádherný výhled na hvězdy.*

Ano, výhled na hvězdy byl vskutku nádherný. Měla jsi výhodu, že toho vydržíš víc, co se pití alkoholu týče, jinak by sis tu hvězdnou oblohu nepamatovala.
Vzbudila jsi se stejně jako všichni ostatní, probudil tě jemný svit slunce dopadající na tvá víčka. V ruce jsi stále pevně držela, bohužel, vypitou flašku saké. Pomalu sis vzpomínala na minulou noc. Ale než jsi se vůbec stihla nad tou myšlenkou pousmát, začal na tebe někdo hulákat. "Hey, ty! Co tam děláš? Okamžitě vypadni!" chraplavý mužský hlas na tebe volal s nelibostí. Pokud jsi se na něj otočila, mohla sis všimnout, že měl celkem dobré oblečení, co se poměrů Rukongaie týče.

Zalez dědku.
*Pronesla jsem a hodila směrem k němu prázdnou láhev. Poté jsem zmizela směrem do mého pokoje.*

Chlápek se jen tak tak vyhnul letící prázdné flašce. Byla z pálené hlíny, takže by mu rozhodně dala pořádnou šlupku, ale nakonec se roztříštila o zem. "Jen počkej...!" procedil mezi zuby naštvaně. Rychle vzal nějaký středně velký šutr, ale než se stihl otočit zpět na tebe, už jsi tam nebyla. Vzteky hodil šutr zpět na zem až se zaprášilo, oof.